{ text-align:center; }

sobota 21. října 2017

[Myšlenky] Mé kořeny

   Pokud čtete tento blog delší dobu, možná jste si mohli všimnout toho, že občas píši sem a tam něco o sestavování rodokmenu. Vždycky jsem záviděla těm, co mají velké rodiny plné bratranců a sestřenic a strýců a pratet a prarodičů. Moji rodiče o svých  příbuzných ani téměř nikdy nemluví, natož aby jsme je někdy navštívili. A tak mě napadlo, že pokud najdu již zemřelé členy, možná se mi časem podaří najít i ty živé.

(tumblr.com)

   Dlouho jsem s tím váhala, říkala jsem si, že až budu mít peníze, tak si najmu někoho, kdo mi rodokmen sestaví. Přibližně před dvěma lety jsem byla dědovi na hřbitově a napadlo mě, že pokud si napíši jména a data narození a úmrtí, mohla bych mít něco, od čeho se odpíchnout. Neptala jsem mámy na nic přímo, ale mínila jsem se, že jedna z osob na hrobě nemá vytesáno datum narození a ona se tak nějak rychle zmínila kdo je kdo a poději se mi v matrice (matrika plzeňského kraje je do jisté míry naskenována a volně přístupná na internetu) podařilo najít svatbu mámina dědy nebo pradědy a později jsem našla některé z jeho sourozenců a jejich rodiče a manželi či manželky.

   Tato metoda mi ale fungovala jen s máminým tátou. Na její mámu jsem se moc ptát nechtěla, jelikož spolu nemají zrovna nejlepší vztah (v budoucnu to ale budu muset udělat). Rodiče mýho táty jsou ještě horší. Jeho čtyři starší sourozenci měli jiného otce, ale babi nikdy neměla svatbu, takže mají všichni její příjmení a tak jsem tento fakt až do loňského léta nevěděla. Našla jsem lékařskou zprávu, ve které bylo zmíněno jméno tátovo táty, takže mám alespoň to. Také tak ale bylo zmíněno, že není nic známo o žádném z jeho příbuzných. Zeptat se jej nemůžu, jelikož zemřel před více jak dvaceti lety (děda, ne táta).

(tumblr.com)
  
   Někdy na jaře tohoto roku jsem si řekla, že je sice hezké hledat mé předky, ale možná bych mohla zkusit víc aktivně hledat ty živé lidi, se kterými jsem příbuzná. Snad celý život mi bylo řečeno, že moje příjmení je poněkud vzácné a tak jsem se odhodlala kontaktovat na facebooku všechny osoby se stejným příjmením. Odepsalo mi asi tak sedm osob. Jedna byl můj bratranec M., kterého jsem naposledy viděla, když mi bylo deset let. Další byla moje sestřenice K., kterou jsem za celý svůj život viděla jen jednou. Teď bydlí v Belgii. Dále se mi ozvali asi tak pět osob ze Slovenska, kteří si pamatují, že jim děda několikrát vyprávěl o svojí setře, co se odstěhovala do Čech (to je moje babička z tátovo strany) a říkali, že pokud budu mít šanci, že bych je měla navštívit. Bohužel jsem tuto šanci ještě neměla.

   Někdo mi doporučil zkusit skupinu na facebooku přímo určenou pro hledání ztracených příbuzných a přátel a tak jsem to během léta zkusila a přes jednoho ze správců jsem byla schopná se zkontaktovat s mojí vzdálenou příbuznou ze Spojených Států, která ale po celkem dlouhou dobu se svou rodinou žije v Birminghamu. Ve zkratce ten příběh jde asi takto: bratr mého pra-pradědečka nebo pra-pra-pradědečka se odstěhoval ze Slovenska do Států (konkrétně Chicago). Jeho pravnučka/pra-pravnučka mě kontaktovala. Zítra je jedu navštívit. Docela se na to těším, ale jsem taky celkem nervózní.

(tumblr.com)

   Z těch již zesnulých příbuzných příbuzných ti nejzajímavější byl malíř pokojů a pak pracovník u dráhy. Takže nic až tak zajímavého. Děda z máminy strany a předchozí čtyři nebo pět generací rodiny všichni byly z Plzně.

   V budoucnu určitě budu bádat v matrikách, ale určitě se chci také pokusit zkontaktovat příbuzné z máminy strany. Letos ale budu konečně mít možnost poslat více vánočních přání než jen mým rodičům, za což jsem moc ráda. Babi byla vždycky jediná, kdo se obtěžoval něco poslat (společně s tátovo sestrou a bratrancem M.). Každý rok posílala vánoční a velikonoční pohledy, ale teď už v celkem pokročilém věku a prý ani se zdravím už na tom není jako dříve, takže není divu, že už pohledy neposílá. V Anglii jsou vánoční přání velká záležitost. Loni jsem poslala jen pět, jelikož jsem neměla komu je poslat. 

   A jak jste na tom Vy se svými příbuznými? Scházíte se pravidelně nebo nebo se mají Vaší rodiče k navštěvování příbuzných stejně jako ti moji? Posíláte pravidelně vánoční pohledy?

1 komentář:

  1. Moc zajímavé... přeju, ať se Tvé pokusy o kontakt s dalšími příbuznými vydaří. :)

    Moje nejbližší rodina... neřekla bych, že se scházíme pravidelně, ale několikrát do roka rozhodně. Tedy abych byla úplně přesná, rodina z mamčiny strany. Minimálně jednou ročně pak (tj. na dušičky) přijíždí k babičce celá banda jejích sourozenců, někdy i s dětmi a dětmi jejich dětí a... jo, to je pak veselo. Až moc na můj vkus. Těmhle veeelkým rodinným sešlostem se s radostí vyhýbám. :D
    Příbuzní z otcovy a otčímovy strany... tam už to tak žhavé není. Znám ty nejbližší a mám je ráda, ale nijak často se nesetkáváme.

    OdpovědětVymazat