{ text-align:center; }

středa 20. září 2017

[Myšlenky] Jak jsem se změnila od mého příletu do Londýna

   Tak nějak jsem si všimla, že od té doby, co jsem minulé září dorazila do Londýna, jsem pochytila pár nových návyků a pár starých ztratila. První změnou asi bylo to, jak rychle jsem si zvykla na metro. Jelikož v Plzni žádné nemáme a to londýnské je poněkud rozlehlé, měla jsem zpočátku strach, že se někde ztratím. Teď už metrem, autobusy, DLR i Tfl jezdím jako expert (tu novou tramvajovou linku v jižním Londýně ještě ozkoušenou nemám).

   Holky nosí do školy školní uniformy, které nejsou tak úplně přizpůsobené zimnímu počasí (ne, že by tu často mrzlo nebo dokonce sněžilo). Tak nějak jsem si tu zvykla nosit šaty a sukně celoročně a zimní boty taky ještě nemám koupené (nějak jsem to bez nich loňskou zimu zvládla).

   Nikdy jsem nebyla velkým fanouškem objímání či pus na dobrou noc. Bohužel pro mě obě, T. i M., objímají velmi rády (a prý mě mají velmi rády a podle toho, jak se chovají tomu i věřím) a T. si tak trochu usmyslela, že od ní musím dostat alespoň jednu pusu denně.

(tumblr.com)

   Taky to počasí už mi tak moc nevadí. Prý, že Wales i Irsko jsou daleko horší. Možná mi to nebudete věřit, ale během léta je tu někdy až příliš horko.

   Moje host-family samozřejmě vaří jiná jídla (většinu večeří vařím já, ale recepty jsou jejich) a tak jsem si zvykla na celou řadu nových jídel. Mám docela ráda zelené fazolky, chřest, toast s tuňákem a kukuřicí, mexickou fazolovou polévku nebo taky pomalu vařené hovězí (vařit se má nejméně šest hodin, ale čím déle tím lépe). Také jsem zjistila, že se moje tolerance pro ostré jídlo poněkud zvýšila (ale ještě pořád mám občas během jedení korejského jídla na krajíčku).

(tumblr.com)

   Nejen moje angličtina se zlepšila, ale dokonce jsem i nabrala sebevědomí. Konečně mám sebevědomí na stejné úrovni (nebo téměř) jako obyčejný průměrný člověk. Jsem si stoprocentně jistá, že moje středoškolské já si nedokázalo ani představit, že bych někdy mohla plynně mluvit cizím jazykem, otevřít si sama bankovní účet nebo se sama vypravit na setkání s lidmi, které jsem předtím nikdy nepotkala. Během střední pro měl byl často problém i vejít do obchodu, ve kterém jsem nikdy předtím nebyla nebo někam zavolat (hovory po telefonu jsou stále problém, ale o něco menší).

   Nikdy předtím jsem nešla za svými cíli tak aktivně. Nikdy předtím jsem se nesnažila o navázání a udržování přátelství. Nikdy předtím jsem vzdělání po střední škole nebrala příliš vážně. Snažím se najít cestu za splněným toho, co věřím by mě v budoucnu naplňovalo. S tím souvisí i vzdělání. Od začátku ledna bych se ráda přihlásila na hodiny tance nebo kresby. Také mám v plánu (pokud na to vystačí peníze) se zúčastnit alespoň víkendového hereckého kurzu (protože u těch mám šanci, že budou stát méně než 300 liber). Aktivně se snažím si najít dobré přátele (bohužel mi většinou po prvním setkání už neodpovídají na zprávy).

(tumblr.com)
   Nikdy předtím jsem nebyla ani na minutku hrdá na to, že jsem Češka. Zjistila jsem ale, že je to země mnoho lidí z celého světa ráda navštěvuje nebo by ráda navštívila. Navíc mě to spojuje s lidmi z ostatním Slovanských národů. Ale zpátky do Čech se mi vracet nechce. Mám pocit, že se dusím a neustále na něco čekám, pokaždé, když tam trávím delší dobu. Také cítím, že tam nemám žádnou budoucnost.

5 komentářů:

  1. Je báječné, že jsi se našla. :)
    Poslední odstavec celého toho pozitivního souhrnu (skvělý článek, mimochodem!) vyznívá sice poněkud smutně, ale... když se dokážeš uchytit v cizině - což už jsi prokázala - proč se trápit tady?

    OdpovědětVymazat
  2. Super, budu držet palce s těmi kurzy :D
    Sem se moc nemá cenu vracet (myslím natrvalo), jestliže už ses naučila žít tam a umíš si poradit a jsi bohatě jazykově vybavená... můžeš zkusit cokoliv, klidně se vykašlat na Evropu a odjet do Jižní Koreje ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdyby stěhování do Asie bylo jednodušší, tak už tam dávno jsem XD Zatím jsem tady celkem spokojená, tak uvidíme, jak to půjde (nebo nepůjde).

      Vymazat
  3. Wow, ani nevíš jak ráda čtu o tom, že jsi za ten rok v Londýně prošla tak velkou změnou. Gratuluju. Jen tak dál ~

    OdpovědětVymazat