{ text-align:center; }

pondělí 10. července 2017

[Myšlenky] Dětské - a i dospělácké - sny

   I jako dospělá mám stále taková ta období, kdy si chci říci: "Až jednoho dne vyrostu, chtěla bych být tím či oním!". Problém je, že již dospělá jsem a to již několik let. Rozhodla jsem se tedy vyjmenovat, čím bych chtěla být a jak jsem k tomu přišla, ve snaze si to trochu urovnat v hlavě a konečně se pro jednou rozhodnout jakým směrem se vydat.

   Jako první tu je psaní. Už jako dítě jsem chtěla být spisovatelkou. Tento sen se mě drží už víc jak patnáct let a ještě pořád se mi nechce se jej vzdát. V současné době dávám dohromady plán a poznámky a postavy. Mám na mysli něco inspirováno pány Stevenem Eriksonem a J.R.R.Martinem, s jistými jedinečnými prvky a silně ovlivněno slovanskou kulturou. Ráda bych tam měla draka nebo dva, ale to se ještě uvidí, jak se ty plány nakonec vyvinou.

(tumblr.com)

   Další z profesí, které jsem se chtěla věnovat již v dětství je herectví. Když nad tím přemýšlím teď, zní to naprosto neuvěřitelně, ale když jsem byla malá, tak jsem věřila, že když herci ve filmech zemřou, tak že je skutečně během natáčení nechají zemřít. Jako dítě jsem tedy chtěla být herečkou, ale bála jsem se, že bych pro tuto práci musela zemřít. Ještě pořád mě neopustila chuť to alespoň zkusit.

(tumblr.com)

   Jedna z profesí, kterou jsem začala zvažovat až koncem střední školy byl modeling. S mojí výškou a věkem není zas až tak snadné získat první placené práce. Ještě to ale nevzdávám. I kdyby to nakonec nevyšlo, pomohlo mi to získat potřebnou sebedůvěru pro (téměř) normální život. Potkala jsem také celou řadu velmi zajímavých lidí právě díky modeling (ne každý den potkáte slečnu, která vyhrála Miss Mermaid South a jejíž dědeček složil hudbu pro Star Wars).

(tumblr.com)

   Z těch více realistický snů je tu zahradnictví. Uvažuji poslední dobou, že kdyby se mi nepovedlo uchytit v žádné z výše zmíněných braží, nebylo by špatné pracovat na zahradě nebo ve školce. Uvažuji také o chovateli v ZOO nebo práci na farmě, ale to poslední nevím, jestli by mi sedělo. Příliš jsem si zvykla na život ve městě.

(tumblr.com)

   Další více realistická práce, kterou zvažuji, a která ale není zas až tak reálná, je práce ve stáji a s koňmi. Plánuji se po návratu host-family z prázdnin (a budu mít opět stálý příjem - ke konci tohoto týdne by měli odletět) přihlásit na kurzy ježdění (kvůli ceně to vidím tak na hodinu týdně). Ježdění na koni by mi také mohlo pomoci k více příležitostem jako herečka a modelka.

(tumblr.com)

   Jako školačka a později i středoškolačka jsem zvažovala více profesí, ale mnohé jsem později zavrhla. Jedním z příkladů je veterina, kterou jsem vyškrtla ze svého seznamu poté, co jsem asi v jedenácti letech zjistila, že veterináři nejen stanovují diagnózu, ale také  operují. Jako snad každý druhý jsem snila o hudbě. Nebyl to jen zpěv, co jsem zvažovala. Mými velkými dětskými sny vždy bylo hrát na klavír či housle. Bylo období, kdy jsem snila, že jednoho dne vyrostu a budu profesionální celosvětově známá pianistka nebo houslistka. Bohužel jsem ale hudebně nahluchlá a můj  zpěv je příšerný. Někdy kolem začátku střední školy jsem také snila o kariéře parkuristky (jako že skákání na koni) a tanečnice (což ale není možné kvůli mému zdraví).

(tumblr.com)
   S nesplnitelnými sny, které již nadále ani nezvažuji, bych mohla ještě nějakou dobu pokračovat. Nemělo by to ale smysl. Raději se teď budu soustředit na ty, které skutečně zvažuji. Možná, že ani jeden z všech, které jsem vyjmenovala, nakonec nevyjde. Ale to neznamená, že to alespoň nezkusím. 

   A co Vaše sny a cíle? Máte nějaký, který Vám zůstal ještě z dětství?

3 komentáře:

  1. Moc pěkný článek!

    Moje sny a cíle jsou momentálně ve stádiu, kdy vlastně nejsou, což je na jednu stranu fajn, na druhou poněkud... omezující. Dětské sny, jako být učitelka, později překladatelka, jsou už pár let pohřbené. :D O spisovatelce jsem taky uvažovala, ale psát proto, abych se tím živila, na to bych neměla nervy, a je mi jasné, že by mi to ten koníček totálně znechutilo.
    Pro mě by ideální bylo pracovat někde, kde je klid a co nejmenší počet lidí. (Živých, mluvících, otravujících, fuj.) Když nad tím teď přemýšlím, možná bych se měla dát na hrobaře. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upřímně řečeno jsem také přemýšlela během určitého období nad hrobařem XD Taky dávám přednost menšímu počtu lidí, ale pro své sny se asi nakonec s větším počtem lidí budu muset naučit vypořádat.

      Vymazat
  2. Když tak o tom přemýšlím, hrozně mých snů bylo nereálných. Jako mladší jsem chtěla dělat učitelku na druhém stupni základní školy nebo na střední, jenže jsem se postupem času stala hrozně citlivá na hluk (netuším jak), což není pro tohle povolání úplně vhodné. To by se nakonec trápili jak studenti, tak já.

    Dalším mým snem bylo, že bych při psaní dělala taky sama sobě ilustrátorku. No, řekněme, že jsem v kreslení podprůměr. Hodně velkej podprůměr. Jsem dřevo. Jednu dobu jsem se fakt snažila se posunout a o něco jsem se zlepšila, ale pořád to byl podprůměr oproti jiným lidem v mém věku. Hádám, že cokoliv spojené s kresleném, pohybem a hudbou není pro mě.

    Co se týče psaní... jako, upřímně, je to reálnější než ta učitelka, no.
    Jako malá jsem ještě chtěla být prodavačka hraček :D jenom kvůli tomu, že jsem měla ráda hračky :D

    OdpovědětVymazat