{ text-align:center; }

úterý 22. listopadu 2016

[ Doporučuji: Knihy] Ruta Sepetysová - V šedých tónech

   Kromě filmů a hudby bych tu ráda začala také doporučovat knihy, které mě zaujali. První tu mám knihu americké spisovatelky Ruty Sepetys, která se jako dcera litevského utečence rozhodla napsat knihu, která by více přiblížila, jak to vypadalo v pobaltí během Stalinovi vlády.

 
Přebal knihy
(www.databazeknih.cz)
   Příběh začíná v roce 1941. Lina má krátce po patnáctých narozeninách a nemůže se dočkat konce prázdnin, kdy nastoupí na uměleckou školu. To se ale nakonec nikdy nestane. Jednoho dne k večeru znenadání vrazí do jejich domu tajná policie a odvlečou Linu, jejího mladšího brášku a její matku pryč. Ani jeden z nich neví, kde je jejich otec a ani co se děje. Později vyjde najevo, že je čeká deportace do pracovního tábora na Sibiři.

   Po cestě musí Lina i její rodina snášet hlad, kruté zacházení, zimu a ponížení. Lina hledá útěchu v umění a kreslí, kdykoliv má šanci, částečně také proto, že doufá, že její otec ty obrázky dříve nebo později najde a přijde je zachránit.

„Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? 
To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek.“

   V roce 1940 obsadila rudá armáda pobaltské země. Okupace vydržela rok, než se nacistické Německo obrátilo proti Rusku. Během tohoto jednoho roku bylo deportováno na Sibiř na 18 tisíc osob, většinou vzdělanci a umělci. Pobaltí se opět dostalo pod ruskou okupaci v roce 1944. Toho roku bylo do lágrů posláno 36 tisíc lidí, popraveno okamžitě bylo 12 tisíc z nich. Deportace pokračovali až do Stalinovi smrti. Mnozí Litevci na Sibiři strávili až 12 let.

   Než jsem se dostala k této knize, ani mě nenapadlo přemýšlet o tom, co se během války dělo v těchto končinách. Vsadím se, že většina české populace nemá ani tušení. Nedávno jsem také shlédla jeden válečný film z Estonska a dospěla jsem k závěru, že tyhle malé pobaltské zemičky tehdy měli dostat od západu více pozornosti a i v současnosti by neměli být tolik přehlíženy.

   Kniha samotná je jedna z těch, které by si měl každý přečíst. Obsah člověka donutí přemýšlet. Navíc je kniha velmi čtivá. Autorka má na kontě další dvě knihy a to Potrhaná křídla a Sůl moře (,která vyšla letos).

Žádné komentáře:

Okomentovat