{ text-align:center; }

pátek 26. srpna 2016

[Choi Mari] Když se dívám zpátky

   Můj seznam přání a cílů má sice stále ještě pořád více než sto bodů, ale během těch let, co jej mám, nějaké ubyli. Samozřejmě, že jich pár i přibylo a některé se trochu změnily, ale dnes budeme mluvit o těch splněných. Jelikož už příští týden se stěhuji, je ten nejlepší čas si to všechno zrekapitulovat. A třeba by to někoho mohlo inspirovat, aby se nevzdával.

   Koncept a finální podobu seznamu jsem dotvořila někdy na začátku čtvrťáku, tak asi nebude žádným překvapením, že prvním bodem, na který jsem se soustředila, byla maturita. Tu jsem nakonec zvládla na první pokus, i když až ve druhém termínu, jelikož jsem nedocházela do školy tak často, jak bych asi měla.



(tumblr.com)

   Dalším bodem bylo přesáhnout 100 folowers na tumblr. To se mi nějakým zázrakem podařilo. V této chvíli jich mám 463, což znamená, že se blížím k dalšímu mezníku. Pokud by někoho můj tumblr blog zajímal, tak tady je odkaz.

   Následuje seznam ne tolik důležitých až nicotných bodu. Takže našla jsem si hostitelskou rodinu a konečně bydlela bez rodičů. Taky to byla moje úplně první cesta do zahraničí, takže jsem z toho měla docela strach. Také jsem si přečetla dopis na ten rok (mám dopisy, které jsem sama sobě před nějakou dobou napsala) a jeden poslala domů. Předtím jsem psala dopis naposledy ve čtvrté třídě, když jsem byla na ozdravném pobytu. Už tehdy jsem nevěděla, jak na to a tak měl asi tak čtyři řádky. Naučila jsem se jíst hůlkami, sehnala si pořádný kufr a roztomilého plyšového králíčka.

   Jelikož jsem nikdy nedostala žádné kapesné a výplaty jsem si vždy kvůli něčemu šetřila (tedy to, co mi z nich zbylo poté, co mi máma část vzala, protože jako pracující dospělý musím přispívat na nájem), chtěla jsem si vždy zajít na nějaké pořádné nákupy. To se mi v Leeds konečně podařilo. Taky jsem se vypadala na výlet  do Ostřetína, kam jsem osm let jezdila na skautské letní tábory a vyškrábala se na Plzeňskou věž, což nedoporučuji lidem se špatnými koleny, jelikož ty schody jsou opravdu hodně strmé.

(tumblr.com)

   Když mi bylo pět let, tak nás rodiče jednou vzali do restaurace. Po té zkušenosti to pro jistotu už nikdy neopakovali. Ono se taky těžko divit, když je dítě teprve pětileté a rodiče se ho ani nezeptají, co chce jíst a nacpou mu knedlo vepřo zelo, že dělá scény. V Anglii jsem se tedy konečně najedla v restauraci a nejen jednou. Taky jsem s kamarádkou po dlouhé době navštívila čajovnu. Když jsem ještě byla ve skautu, tak jsme tam chodili pravidelně. Po opuštění oddílu jsem pak už nějak neměla čas a příležitost se v nějaké zastavit. 

   Z těch opravdu nicotných bodů jsem také splnila to, že jsem si konečně udělala čas a shlédla kompletně celý M.A.S.H. a Panství Downton. Taky jsem přečetla Fausta od Goetheho, což jsem chtěla udělat asi hlavně proto, že mě od toho češtinářka odrazovala.

   Koupila jsem si konečně loni nový notebook. Už bylo na čase, ten starý už vskutku dosluhoval. A vydala jsem se nedlouho na to na další výlet za vzpomínkami a to na Radyni. Když jsem byla malá, tak ať už s rodiči nebo se skautským oddílem, nějak se stalo, že jsem se na té zřícenině ocitla alespoň jednou ročně. A pak uběhlo skoro deset let, kdy jsem se tam nepodívala ani jedenkrát.

Snad v Londýně najdu lidičky, se kterými se nasměji tolik, jako VIXX.
(tumblr.com)

   Z těch o trošku větších přání jsem splnila během roku 2015 dvě. Uspěla jsem v jedné literární soutěží a má povídka tak byla zařazena do jedné sbírky. Nevím jestli se dá mluvit o úspěchu, jelikož v té sbírce byly povídky rovné stovky autorů, takže snad každého, kdo něco poslal, ale i tak mi to dodalo sebevědomí. 

   Tím druhým bodem byl koncert. Nikdy jsem nebyla na žádném jiném než takovém to festivalovém, co je náměstí pod širým nebem. Takže když se rozdávali lístky zdarma na koncert SHINee a Red velvet, musela jsem zkusit štěstí. Lístek jsem dostala a určitě to byl zážitek na celý život (nebo spíše než se dostanu na větší a lepší koncert), i když obě skupiny každá zazpívala tři písničky a zbytek času vyplnily jiné umělci (i když ten lví tanec bylo pravdu povedený).

   Pár "nicotných cílů" jsem splnila i tento rok. Složila jsem tisíc papírových jeřábů a tisíc papírových hvězdiček a po dlouhé době se prostě byla s někým jen tak projít v parku. Z těhle miniaturních cílů a přání mám už splněné všechny a nebo téměř všechny. Takže je čas vrhnout se na ty o něco větší.

(tumblr.com)
   V tomto roce se mi také podařilo vystoupit před lidmi a stát na pódiu. To se stalo na módní přehlídce jedné pražské střední školy, které jsem se účastnila jako modelka. Pokud nemáte míry nebo byste prostě na konkurzu určitě neuspěli z jiného důvodu, ale moc byste se chtěli nějaké přehlídky zúčastnit, určitě si zkuste najít nějakou studentskou, jelikož tam je vždy modelů nedostatek.

   A poslední dva body, které jsem zatím splnila je navštívit místo, kde se vyrábí čokoláda,což bylo Muzeum čokolády v Praze, kde se mi moc líbilo a omrknout stromky, které jsem ve třeťáku sázeli. Ty bohužel již nerostou, jelikož se někdo rozhodl rozšířit pole.

   Jako splněné by se dalo počítat i to, že jsem si našla novou hostitelskou rodinu, ale to si odškrtnu až tak úspěšně dorazím. A co Vy? Máte nějaký seznam a pokud ano, máte už nějaké body odškrtnuté?

6 komentářů:

  1. Páni, je toho opravdu hodně. A je to super, popravdě mě to dost nedchlo a inspirovalo. Hned jsem se pustila do sepisování mého seznamu přání a cílů. Zatím mám asi okolo 40 přání ale že některá jsou vážně hodně prapodivná až mě to děsí co že chci dokázat a vyzkoušet. Už se těším až se vrhnu na plnění. Děkuji za to. Fandím ti a hodně energie a vytrvalosti při plnění dalších bodu ze seznamu.
    Královna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji a hodně štěstí s tvým vlastním seznamem.

      Vymazat
  2. Taky píšeš dopisy sama sobě? :O U mě s tím začala třídní učitelka v páté třídě, s tím, že nám je dá až vyjdeme základku. Když jsem nastupovala na střední, tak jsem zas jeden napsala. Před rokem mě napadlo, že bych si mohla napsat další, to se nějak nestalo, ale myšlenku furt udržuji v hlavě, protože obsahuje pár předsevzetí.
    Za pár dní odlétáš? Páni, to to letí. Přeji šťastnou cestu a bezva lidi!~ ^_^
    Gratuluji ke splněným přáním a snad ti ty větší přání půjdou snadno jako ty ''malé'' ^_^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdysi jsme měli ve skautském oddíle za úkol napsat sami sobě dopis a oni ho pak schovali a dali nám až o pět nebo deset let později. Když jsem byla na střední, tak jsem si na to vzpomněla a od té doby si sama sobě píšu :-D.

      Na odlet se už moc těším. A děkuji.

      Vymazat
  3. Na ten tvůj seznam si velice dobře pamatuju :D
    Docela mě překvapilo, že jsi se přestěhovala, kliknu na tvůj odkaz komentáře u sebe a objevím se na novém místě. Wow. Ale zabydluješ se tu moc hezky, musím uznat.
    Chtěla jsem se zeptat, jestli i zde budeš mít ten svůj seznam vypsaný. Vždycky, když jsem k tobě přišla, jsem si jej projela a dívala se, co už máš splněno :) neber to jako stalking, ale některé tvé sny mě natolik zaujaly, že jsem se tohoto zvyku držela jako klíště ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zatím plánuji seznam cílů a seznam přečtených knih mít stále na starém blogu. Pro teď jej neplánuji ještě smazat (pokud se vůbec mazat bude), jelikož musím projít všechny staré články, kdybych tam náhodou nenarazila na některý, který bych chtěla přepsat, rozšířit nebo se jím inspirovat. Uvidí se čase, jestli se seznam přesune.V každém případě ale někde napsaný bude, ať už tady nebo na staré adrese.

      Vymazat