{ text-align:center; }

sobota 23. července 2016

[Choi Mari] Procházka po vzpomínkách

   Konečně ten vzrušující článek! Sice se to nakonec nevyvinulo úplně tak, jak jsem si to představovala, ale to vůbec nevadí. Takže původně jsem plánovala jít na fanouškovský sraz BTS (=korejský boy band), ale poněkud mě vyděsil počet lidí, kteří tam šli a tak jsem si nakonec místo toho udělala menší výlet. Rozhodla jsem se dojet do Spáleného Poříčí, kam jsem chodila na střední, mrknout se tam na stromky, které jsme tam ve třeťáku vysázeli a pak jít po turistickém značení do Blovic a tam nasednout na vlak zpátky do Plzně.

Budova školy z boku...zrovna tam připravují Basin fire fest
a tak jsem neměla příležitost udělat více fotek.

   Spálené Poříčí pořád vypadá naprosto stejně jako před třemi lety. Tedy až na to, že je na náměstí místo cukrárny kadeřnictví. Nejprve jsem si musela jít koupit něco k pití, jelikož jsem se vydala na výlet a úplně jsem zapomněla s sebou vzít pití...hlavně že jsem si nezapomněla koupit něco sladkého...Z COOPu (který je mimochodem v této vsi největší obchod) jsem si to zamířila na Hvížďalku podívat se na rybník. Společně s V. jsme tam skládali jednu část praktické maturity (jednalo se o popis krajiny, což zní, jako že je to jednoduché, ale byla to jedna z těch těžších zkoušek praktické maturity) a tak mě zajímalo, jak to tam teď vypadá. Navíc to bylo blízko místa, kterým jsem musela projít, abych se dostala k místu, kde jsme sázeli stromy.

   Už z dálky bylo vidět, že se něco změnilo. Chyběli tam nějaké stromy a hráz vypadala jinak. Konečně začali s její opravou. Už několik let nefungovala úplně tak, jak by měla a to byl celkem problém při velkých deštích, Když jsem vystoupala na hráz, zjistila jsem, že to není jediná věc, co se změnila. Celé čtyři roky, co jsem ve škole strávila, jsem byla zvyklá tam vídat velkou vodní plochu. Ta tam tentokrát chyběla, jelikož rybník vypustili.

Celá tahle plocha až k těm stromům vzadu bývala zavodněná.



   Jako by toto překvapení nebylo málo, když jsem přešla lávku přes říčku Bradavu a vystoupala po cestě, nikde jsem neviděla tu louku, kde jsme před čtyřmi lety ty stromy sázeli. Někdo se zřejmě rozhodl, že tam raději chce mít obří pole. Se stromky si hlavu nelámali a zřejmě je taky zorali, jelikož nebyly nikde v dohledu.

   Odtamtud jsem se vrátila zpět do městečka a v Plzeňské ulici pátrala po žluté značce a po jejím objevení se po ní vydala. Nejprve vedla přes známá místa jako ta lávka poblíž čističky odpadních vod, kolem solární elektrárny a sadu, kde jsme jednou při praxi stříhali stromy. Pak už ale začalo být mé okolí méně a méně povědomé.

Říčka Bradava.
U cesty byla také ohrada s ovcemi,

   Špatně jsem si vyložila mapu a tak jsem měla za to, že někde mezi Karlovem a Štítovem se bude žlutá křížit s červenou. Nekřížila. Bylo mi to divné, ale pokračovala jsem až do Štítova. Když jsem tam došla na náves, byla jsem si naprosto jistá, že jdu správně, jelikož jsem tam už jednou byla. Kdysi jsme totiž se skautským oddílem cestovali z Blovic do Poříčí a zpátky. Jenže ta žlutá vedla jiným směrem, než kterým jsme tehdy šli. Byla jsem z toho zmatená a trochu nervózní, ale nechtěla jsem se ztratit a tak jsem pokračovala dál po žluté. Při nejhorším můžu zkusit jestli mají ve Zdemyslicích vlak nebo autobus, který by jel do Plzně.

Jakési hodně staré zemědělské náčiní, které někdo ze Štítova
použil jako dekoraci.

Zdobená vrata od stodoly.

   Skutečně jsem se ztratila, ale až v Kamensku a jenom na chvilku. Nějak jsem přehlédla značku a musela jsem se pak kousek vracet. Byla jsem překvapená, když jsem zjistila, že ještě není ani poledne a už jsem ušla takový kus cesty. Z Kamenska to do Zdemyslic bylo už jen kousek a tam jsem naštěstí našla modrou, po které to do Blovic byly jen tři kilometry. Času jsem měla spoustu a do cíle to nebylo daleko a tak jsem se zastavila v dala si ve stínu lesa sváču.

   Do Blovic jsem dorazila chvíli pře druhou hodinou. Napadlo mě tedy, že napíši spolužačce, která tam bydlí a jelikož neodepisovala, šla jsem se podívat na zahrady místního zámku Hradiště. Podle dobových fotografií a informací na informační tabulích býval zámecký park vskutku nádherný. Teď už téměř nic z jeho bývalé krásy nezbylo.

Fontána před zámkem s květinovým záhonem. Ta pořád ještě
vypadá honosně.

Můstek stylizovaný jako pařezy stromů.

Rybníček s ostrůvkem.

   Spolužačka neodepisovala a tak jsem se vydala na nádraží. Když už jsem byla ve vlaku tak mi odepsala. Přesně jak jsem předpokládala byla v Plzni v práci a už neměla moje telefonní číslo. Domů jsem dorazila kolem čtvrté se spálenými rameny a pravděpodobně i úpalem. Určitě bych ale před odletem do Anglie měla podniknout ještě alespoň jeden podobný výlet...ale pořádně se podívat do mapy, abych si opět omylem nezašla o pět kilometrů více...

Žádné komentáře:

Okomentovat