{ text-align:center; }

pondělí 13. června 2016

[Cestování, zážitky] Muzeum čokolády a výstava o Titaniku

   Moje máma hodně chtěla vidět výstavu o Titaniku, co je Praze a jelikož jí a její sestřenici napadlo si zarezervovat vstupenky až den předtím, sehnali lístky až na pátou odpolední a tak jsme se rozhodli ještě předtím navštívit Muzeum čokolády.

   Vyrazili jsme v neděli 12. června v poledne vlakem do Prahy. Nejprve to vypadalo, že bude celý den vytrvale pršet nebo alespoň mžít, ale nakonec bylo jen pod příjemně pod mrakem. Chvíli před druhou jsme v sestavě já, moje dvě sestry, máma a její sestřenky vystoupili na hlavním nádraží a vyrazili jsme směrem k Celetné ulici, kde se nachází již zmíněné muzeum.

Kakaové boby ve sklenici (mají tam i některé naložené).

   Hned po zaplacení vstupného nás požádali, ať si odložíme batohy a bundy do skříněk a dali nám čokoládu na ochutnání. Pak už jsme vystoupali po schodech do samotného muzea. Není to nijak příliš velké, ale je to větší než se zdá. Ještě jsme se ani nestihly rozkoukat a zavolali nás do malé kuchyňky, kde nám ukázali, jak se připravují pralinky. A samozřejmě nám je pak dali ochutnat. V samotném muzeu pak měli dalších pět druhů čokolády na ochutnání. Mnohem více než původní recepty čokolády nebo její historie mě zaujali staré šálky a konvičky na horkou čokoládu, staré formy na čokoládové figurky a staré obaly na čokoládu a čokolády. Některé z nich si máma s tetou pamatovali ze svého dětství.

   Před odchodem jsme se byli podívat ještě v prodejně, která je s muzeem propojená a připadala jsem si jak v ráji. Tolik čokolády na jednom místě jsem ještě neviděla. Muzeum také pořádá workhopy, ve kterých si návštěvníci můžou vyrobit vlastní čokoládu (platí se zvlášť), na to jsme ale neměli čas.

Šaty typické pro rok 1912.

   Pak už jsme se vydali metrem na Výstaviště v Letňanech. Na výstavě bylo hodně zajímavých věcí a informací a k vidění byly i napodobeniny interiéru, který se nacházel na této "nepotopitelné" lodi. Vtipná byla část o Češích, kteří tvrdili, že na Titaniku byly. Jejich historky byly vskutku neuvěřitelné. Ale asi čtyři cestující skutečně byly českého původu. Hodně mě taky zaujali ty interiérové části, jelikož 1900 - 1920 je jedno z období, které mám jak módně, tak architektonicky moc ráda.

   Na začátku výstavy řekla máma, že ten, kdo přežije, bude venčit psa, až přijdeme domů. Jako jediná z nás pěti nepřežila.

   Mě osobně se Muzeum čokolády líbilo o trochu víc, ale i ten Titanik byl moc zajímavý. Co byste navštívili raději vy? 

1 komentář:

  1. Na výstavě Titaniku byla kamarádka a prý to bylo super. Muzeum čokolády taky nezní špatně :)

    OdpovědětVymazat