{ text-align:center; }

pondělí 28. března 2016

[Casting] Miss Becher' Klub

Fotka z podzimu 2015
   S první svou zkušeností, se kterou se vám chci svěřit, je casting, který se uskutečnil 16. března. Nebyl to můj úplně první casting, ale byl to můj první casting do soutěže krásy. Přemýšlela jsem, že bych tam vůbec nešla, protože jsem spíše introvert než extrovert a byla jsem hrozně nervózní. Nakonec jsem to ale překonala a pár minut po čtvrté hodině se dostavila do hotelu Angelo.

   Musím upozornit, že nejsem nijak velkým nadšencem soutěží krásy. Šla jsem tam spíše ze zvědavosti a taky se prostě a jednoduše "ukázat". Je dobré chodit na podobné akce, i když člověk nemá nejmenší šanci. Nikdy nevíte, zda se tam někomu nezalíbíte nebo prostě nebudete mít štěstí. Navíc u téhle soutěže i byla šance, že bych mohla uspět. Jelikož se totiž odehrávala přímo v Plzni, bylo celkem pravděpodobné, že konkurence nebude zas až tak velká.



   A teď bych asi měla navázat tam, kde jsem skončila. Na soutěž bylo potřeba se přihlásit předem e-mailem, což jsem udělala. Vešla jsem do prvního patra hotelu, kde mají konferenční sály a slečně u pultíku ohlásila své jméno. Slečna si mě odškrtla, dala mi vyplnit nějaký papír a dala mi číslo sedmnáct, které jsem si měla přilepit na nějaké viditelné číslo. Po mě přišli ještě další dvě slečny, takže celkem nás tam bylo devatenáct. Jedna ze slečen u pultíku se zmínila, že po e-mailu se přihlásilo kolem padesáti slečen.

tumblr.com

   Nyní bych si ráda dovolila menší poznámku. To, že se přihlásilo padesát lidí a nakonec jich přišlo jen necelých dvacet je bohužel v modelingu celkem běžné. Takže už jen tím, že přijdete, uděláte dobrý dojem. A pokud přijdete včas, můžete si být jistí, že spadnete do kategorie spolehlivá modelka. Pokud přijít nemůžete, je slušností se omluvit, že? Mnoho děvčat to zjevně neví.

   Tak a teď zpět k příběhu. Vzala jsem si číslo a odebrala se do místnosti, která sloužila jako šatna, kde jsem se přezula do podpatků a odložila si. Už v té chvíli se mi výrazně ulevilo a trocha té nervozity opadla. Prakticky vzato byla šance jedna ku dvěma, že se do finále dostanu. Navíc byly ostatní slečny milé, i přes to, že to tak na první pohled nevypadalo. Většina z nich se navzájem znala z jiných soutěží. Taky to byly přesně takové ty slečny, co se každou chvíli upravují v zrcadle, každou chvíli se fotí na instagram a pečlivě dodržují diety. Tedy slečny, kolem kterých se běžně nepohybuji. I přes to musím říci, že byly milé a povídání si s ostatními rozhodně pomáhá proti trémě.

tumblr.com

   Chvíli před tím, než jsem přišla na řadu mi bylo dáno osm papírů formátu A5 s mým údaji a fotkami, které jsem jim předem zaslala po e-mailu. Po vstupu do místnosti s porotci jsem jim je měla rozdat a posadit se na židli proti nim. Ostatní slečny, co byly přede mnou se zmínili, že některé otázky byly velmi zajímavé. Jedna slečna byla tázána, zda umí vařit. Jiné se ptali na chemickou značku peroxidu vodíku. Ovšem otázky, na které se mě ptali, jsem nečekala. Hned mezi prvními otázkami jsem byla dotázána na spalovnu odpadů, kterou plánují vystavět. O tomto tématu příliš nevím a tam na něj nemám ani nijak vyhraněný názor. Dal mi pořádně zabrat. Byla jsem také jednou z těch, které se ptali na vaření. Myslím, že to byla následující otázka, která mě potopila. Jedna porotkyně se mě zeptala, jestli bych chtěla být modelkou. Odpověděla jsem, že kdyby to vyšlo, fajn, ale vzhledem k mé výšce, postavě, obličeji a věku, to není úplně pravděpodobné. Ihned jsem dostala kázání, že si málo věřím a že s tak negativním přístupem skutečně modelka nikdy nebudu.

   Finalistky vybrali hned ten večer. Řekli nám, ať počkáme tak dvacet minut a pak nám řeknou, jak se rozhodli. Je to celkem logické, že to šlo tak rychle, vzhledem k počtu soutěžících. Chvíli po šesté si nás tedy zavolali a vyhlásili deset čísel děvčat, které měli zůstat. Jak jste asi odvodili z předchozího odstavce, nebyla jsem mezi nimi. Samozřejmě, že to zamrzí, ale důležité je se nevzdávat a to také nemám v úmyslu.

Žádné komentáře:

Okomentovat