{ text-align:center; }

pátek 18. srpna 2017

[Choi Mari] Konečně u moře

    Tak se opět hlásím s článkem z mého života. Měla jsem v plánu to napsat již minulý týden, ale nějak nato nezbyl čas. Hned 22. července jsem měla focení s fotografem, se kterým jsem již jednou fotila. Počasí bylo celkem pěkné a tak jsme nafotili něco venku a něco v ateliéru.

Jedna z již zmíněného focení.

sobota 5. srpna 2017

[Doporučuji: Hudba] Srpen

   Vypadá to, že tohle léto nebude příliš slunečno. Od začátku letních prázdnin bylo sotva pět slunečných dní (což je ale dobře, jelikož mi horko nedělá příliš dobře). A teď už ale k té hudbě. Doufám, že se bude líbit.

1. Sad Song od jihokorejské zpěvačky Baek A Yeon.


2. Body Rock od japonské dívčí skupiny Prizmmy.

úterý 1. srpna 2017

[Doporučuji: Knihy] Vyjednavač - Brandon Sanderson

   Autor fantasy novel Brandon Sanderson se narodil v roce 1975 v Nebrasce, USA. Na vysoké škole studoval anglický jazyk. V roce 2005 úspěšně dokončil studia kreativního psaní. Jeho první román vyšel téhož roku. V současné době mimo psaní také vyučuje kreativní psaní na univerzitě, kterou on sám vystudoval.

(topzine.cz)

   Žily byly dvě sestry, které taky náhodou byly princezny. Pak je tu hrozivý boží král, za kterého se jedna z nich musí provdat. V tomto světě, pokud jste zemřeli hrdinskou smrtí, vrátíte se jako bohové. To byl také případ boha Hymna. Toho nebaví být bohem, ostatní bohy má nerad ještě více a je přesvědčen, že se někde stal omyl. Bohové si totiž nepamatují nic z jejich předchozího života a tak těžko říci, jestli si život boha skutečně zaslouží. A pak je tu ještě tajemný Vasher a jeho mluvící meč, který velmi rád zabíjí (ten meč, ne Vasher).

   Fantastický svět této knihy je zajímavý a velmi dobře propracovaný. Nechybí také humor a nečekané zvraty. Knihu jsem si velmi užila a já nejsem zrovna jednoduše uspokojitelný čtenář.

pátek 21. července 2017

[Choi Mari] Prázdniny

   Opět po čase je tu zpět článek s děním z mého života. Jako první se musím přiznat, že na můj pohovor pro NIN jsem byla víc jak hodinu pozdě. Na úřadech tady ale mají stejný bordel jako v Čechách a tak si nikdo ani nevšiml. Celý ten pohovor trval něco málo než 20 minut. Zhruba o měsíc později jsem od nich dostala dopis s mým číslem. Tak jsem vzala ten dopis a konečně se vydala do banky, kde mi řekli, že bez dopisu od zaměstnavatele, který ale nesmí být fyzická osoba, si účet otevřít nemůžu. Tak jsem se na to vykašlala a otevřela si účet u jedné online banky. Zatím jsem s ním spokojená.

   Ve čtvrtek 29. června jsem měla telefonický pohovor s agenturou Mayas Models. Pán se zdál milý, ale od té doby se neozval a tak to beru tak, že jsem nakonec neprošla.

(tumblr.com)

pondělí 17. července 2017

[Dporučuji: Hudba] Červenec

   Poslední týden či dva bylo neustále zataženo, dnes je opět konečně slunečno. Konečně jsem si opatřila kapky do očí, takže mi to slunce ani zas až tolik nevadí. Někdy v blízké budoucnosti bych se ráda vydala na malý výlet k moři, ale to se ještě uvidí, jak na tom budu s penězi. Opět po měsíci tu mám patnáct písniček, které bych ráda doporučila:

1. Honey od jihokorejské dívčí skupiny KARA.

pondělí 10. července 2017

[Myšlenky] Dětské - a i dospělácké - sny

   I jako dospělá mám stále taková ta období, kdy si chci říci: "Až jednoho dne vyrostu, chtěla bych být tím či oním!". Problém je, že již dospělá jsem a to již několik let. Rozhodla jsem se tedy vyjmenovat, čím bych chtěla být a jak jsem k tomu přišla, ve snaze si to trochu urovnat v hlavě a konečně se pro jednou rozhodnout jakým směrem se vydat.

   Jako první tu je psaní. Už jako dítě jsem chtěla být spisovatelkou. Tento sen se mě drží už víc jak patnáct let a ještě pořád se mi nechce se jej vzdát. V současné době dávám dohromady plán a poznámky a postavy. Mám na mysli něco inspirováno pány Stevenem Eriksonem a J.R.R.Martinem, s jistými jedinečnými prvky a silně ovlivněno slovanskou kulturou. Ráda bych tam měla draka nebo dva, ale to se ještě uvidí, jak se ty plány nakonec vyvinou.

(tumblr.com)

neděle 2. července 2017

[Doporučuji: Filmy a seriály] Červenec

   Aktivita na blogu během minulého měsíce byla téměř nulová. To by se teď mělo změnit. CAE zkoušku mám konečně za sebou (do dvou týdnů bych se měla dozvědět, jestli jsem uspěla nebo ne) a tak bych měla mít trochu více času. Filmové a seriálové doporučení jsem během minulého měsíce nestihla a tak jej přináším alespoň teď. Příště se mi snad podaří větší diverzita.

   Jako první tu mám animovaný film Ponyo on the Cliff by the Sea ze studia Ghibli. Fujimoto je něco mezi kouzelníkem a vědcem a žije pod mořem společně se svými dcerami. Brunhilda - jedna z jeho dcer - jednoho dne vyklouzne ven a vydá se na výlet. Poté, co je vyplavená na pobřeží ji zachrání pětiletý Sousuke, který ji pojmenuje Ponyo a slíbí jí, že jí bude vždycky ochraňovat. Když Fujimoto zjistí, že Brunhilda není nikde k nalezení, je přesvědčený, že byla unesená a pošle mořské vlny ji najít a přinést zpět domů.

   Nebyla bych to já, kdybych nepřihodila alespoň jeden válečný film. Tentokrát je to polský film s Michalem Zebrowski v hlavní roli (hrál také v Pianistovi a v tom krátkém polském seriálu o Zaklínači). Polský název tohoto filmu je Tajemnica Westerplatte a děj sleduje prvních sedm dní 2. světové války v přístavu Svobodného Města Gdaňsk. Film je inspirován skutečnými událostmi. 

Čínský film Re-cycle.
(tumblr.com)

úterý 20. června 2017

[Choi Mari] Léto už je tu...

   Ještě před týdnem bylo mizerně a každý den pršelo, ale teď je naopak příšerný pařák. Prý to ale stejně nevydrží déle jak týden. Alespoň doufám. Jet někam metrem je velmi podobné sezení vedle roztopených kamen.

   V sobotu 13. května jsem se vydala na malý výlet do Oxfordu. Svůj průzkum jsem zahájila v tamní botanické zahradě, která ač není příliš rozlehlá i tak stojí za návštěvu. Nejvíce se mi tak líbily skleníky. Pak jsem se vydala směrem k muzeím, ale po cestě jsem se zastavila v Covered Market v naději, že jelikož je to trh, budou tam mít nějaké stánky s jídlem. Bohužel je to spíš takové malé nákupní centrum v prostorách bývalého trhu. Navštívila jsem dvě muzea (obě mají volné vstupné a jsou propojená) a to Pitt Rivers Muzeum a Oxford Muzeum of Natural History. To první bylo o něco více zajímavé. Tak trochu to vypadalo jako sbírka náhodných rituálních předmětů, hudebních nástrojů, šperků a inuitského oblečení. Mojí poslední zastávkou před cestou domů byla Port Meadow, což je olbřímí louka stále využívaná jako pastva pro koně, kteří mě kompletně ignorovali (naopak ty krávy si mě všímali a netvářili se zrovna dvakrát nadšeně z toho, že jim stojím ve večeři). Univerzity byly všechny zavřené, jelikož se rozdávali diplomy, takže pokud je chcete navštívit, vyhněte se tomuto období v roce.

čtvrtek 8. června 2017

[Doporučuji: Hudba] Červen

   Minulý týden nám konečně začal nový měsíc. Už jen necelých šest týdnů a jsou tu prázdniny. Už se na ně docela těším. V sobotu mám cestu do Cardiffu, takže příští deníčkovský článek by snad konečně měl obsahovat něco zajímavého. Ale teď už k hudbě:

1. Jumping od jihokorejské dívčí skupiny KARA.

2. 生きる od tibetské zpěvačky Alan Dawa Dolma.

sobota 3. června 2017

[Doporučuji: Knihy] John Wyndham - Midwichské kukačky

   Opět tu mám knihu od Johna Wyndhama. Malé info o autorovi: po skončení školy ve věku osmnácti let vyzkoušel řadu zaměstnání, včetně práva nebo farmaření. Protože mu to ale příliš nevynášelo, dal se na psaní a později začal posílat krátké příběhy do amerických sci-fi magazínů. Během druhé světové války se přihlásil do služby a v armádě sloužil jako dešifrovací operátor. Po válce se inspirován úspěchem svého bratra, též spisovatele, vrátil zpět ke psaní. V roce 1951 pak vydal svůj první román Den trifidů. Během svého života pak napsal další dalších šest knih.

(KOSMAS)

   Jak již název vypovídá, příběh se odehrává v Midwichi, malém městečku na anglickém venkově.  Manželé Gayfordovi se vrací zpět domů po nějakém čase ztráveném v Londýně. Vstup do městečka jim ale je odepřen armádou, která oblast uzavřela, jelikož se stalo něco neuvěřitelného. Doslova všichni obyvatelé usnuly a to na přesně dvacet čtyři hodin. Dayfordovým je nakonec vstup do Midwiche povolen, pokud budou hlásit neobvyklé události armádě. Nedlouho po této příhodě zjistí všechny ženy, které v tu dobu byly v městečku přítomny, že jsou těhotné. A aby toho nebylo málo, když se děti narodí, něco na nich je. Možná jsou ty jejich zlaté oči a plavé vlasy. Možná to, že během několika měsíců vyspěli stejně jako běžné děti během několika let. 

   I když je to kniha z padesátých let, mě se četla rychle a četla jsem jí s chutí. Wyndhamův styl psaní ale není pro všechny, jak jsem zjistila, když jsem četla komentáře po články o této knize.